


Dino přiletěl do Tromsø poslední červnovou středu v noci a hned ve čtvrtek se přidal k Vojtovi a Alešovi, kteří jeli rybařit ze člunu na otevřené moře na Kvaløyu (kval = velryba, øy = ostrov) . Následující záběry z jejich výpravy hovoří samy za sebe:





Minulé pondělí jsme si rybářský výlet zopakovali. Aleše vystřídala Johanka a místo člunu jsme se rozhodli pro rybaření ze břehu. Na Kvaløyi asi 30 kilometrů od Tromsø máme už z předchozích let jedno oblíbené místo - Hellu:


Díky výjimečně krásnému počasí bylo tentokrát rybářů na Helle víc než obvykle. Na velkých kamenných deskách seděly norské rodinky a grilovaly, půlnoční slunko vytvářelo na horách v pozadí stínové efekty, do toho pokřikovali rackové krmící se vnitřnostmi z vyvržených ryb - zrátka idylka. Naše skupinka však tentokrát moc rybářského štěstí neměla. Když už jsme nechali v řasách čtvrtou návnadu a v tašce měli jen dvě rybičky, rozhodl Vojta, že musíme změnit místo a přesunout se s pruty na nedaleký most na ostrůvek Håkøya.
Bylo právě okolo půlnoci, a nám se podařilo po cestě narazit na jedno ze zapomenutých místech na zeměkouli, kde jsme mohli zhlédnout to nejvelkolepější představení půlnočního slunce, jaké jsem kdy viděla. Bohužel se půlnoční slunko nedá dost dobře zachytit kamerou ani fotoaparátem. Ale možná je to tak dobře - musíte si sem pro ně totiž přijet. Přesto se o to Vojtěch i Dino se svými mašinkami alespoň pokoušeli...


Naše dvě výpravy na Velrybí ostrov tedy byly vesměs úspěšné, protože jsme si z nich oba přivezli zatím největší rybu svého života. Dinovu maxitresku jsme si upekli v zázvorové krustě (recept), johančiny tresky zatím čekají v mrazáku. (Rybí maso je výborné, ale přece jenom ho nemusíme mít každý den - nechceme zbytečně riskovat předávkování vitamínem D.)Hned další den po našem nočním rybaření se nám však poštěstilo ochutnat jinou delikatesu - velrybí steaky. Vojtěch, Vendula a Viktorka Vlkovi odjížděli po půlročním pobytu z Tromsø, a v rámci vyklízení bytu zjistili, že mají v mrazáku kromě několika kil ryb i pořádný kus velryby,


Jestli jste ještě velrybí maso neochutnali, tak je to něco mezi hovězím, játry a rybou. Ve srovnání s masy z tuleně nebo ze soba, která patří k dalším norským specialitám, je o něco tužší a aromatičtější. Ale díky tomu, že bylo maso naloženo pár dní do mléka - a samozřejmě i díky Vojtově profesionální přípravě - bylo velrybí masíčko krásně šťavnaté a my si na něm opravdu pochutnali.
(Za poslední odstavec se omlouváme všem vegetariánům a ochráncům zvířat.)Brzy sem přidáme i fotodokumentaci našeho velrybího zážitku - teď jsou ale fotografie ještě u Vlků, a tudíž někde na cestě mezi Tromsø a Moravskými Budějovicemi, protože se tahle dobrodružná rodinka rozhodla podniknout zpáteční cestu z Tromsø do Čech autem.

(Fotografie přidány 16.7.2008, foto V&V Vlkovi)
Snad jsou vaše prázdniny neméně dobrodružné - a pokud ne, dejte vědět. Příště bychom si už chtěli velrybu k obědu ulovit vlastníma rukama, podobně jako si lovíme tresky
