Letenky do Los Angeles jsme koupili ještě v době, kdy jsme nevěděli, že už si s sebou povezeme i malinkého dvouměsíčního Rudíka v břiše (tehdy jsme mu ještě říkali "Pižla"). Pižle se nakonec lezení po horách líbilo víc, než sezení u stolu doma v Brooklynu - nesvědčily jí jenom cesty autem v horských serpentinách, ale jinak si svěží kalifornský vzduch pochvalovala...
V našem životě pak následoval hodně hektický rok, a tak jsme se nikdy nedostali k tomu, abychom o tomhle našem tripu napsali sem na blog. Proto teď přidáváme aspoň malé ohlédnutí v podobě výběru z fotografií, které jsme během cesty pořídili.
Tady je mapa celé naší trasy, která měla dohromady něco přes 2000 mil (3220 km):
a tady jsou fotografie z jednotlivých úseků:
I. Z Los Angeles přes Palm Springs do národního parku Joshua Tree
http://indus3.net/photo/2011_California_LA2JoshuaTree
II. Přes poušt Mojave do Death Valley 'Údolí smrti'
(fotografie na konci jsou z města duchů Ballarat, kde jsme jednu noc přespávali) http://indus3.net/photo/2011_California_Mojave2DeathValley
III. Národní parky Sequoia a Kings Canyon s největšími stromy na světě
http://indus3.net/photo/2011_California_Sequoia&Kings_Canyon
IV. Z prosluněného údolí San Joaquin, plného pomerančovníků, k vrcholkům Sierry Nevady do Yosemit, jednoho z nejkrásnějších národních parků na světě (malá sbírka amerických veteránů na závěr)
http://indus3.net/photo/2011_California_Yosemite
V. Cesta po Highway 1 v ethno-eko-hippie oblasti Big Sur na pobřeží Pacifiku a návštěva španělské misie v Santa Barbaře
http://indus3.net/photo/2011_California_Pacific%20Coast
Zajímavé je, že můj hlavní dojem z celé téhle cesty, který nevyprchal ani po dvou letech, je hrrrrrozzzzzznáááááá zzzzzzzzimaaaaaa.
Ano, je to tak. Kalifornie pro mě od dětství bývala synonymem pro slunko, teplo, pláže, palmy, bílé kalhoty, šortky a barevné rozevláté letní šaty. V tomto duchu jsme se taky s Dinem sbalili na cestu. Jenže jsme si nějak neuvědomili, že je teprve duben a navíc máme strávit většinu času v národních parcích, které se nacházejí převážně v horách. Takže jsem pak měla na sobě většinu času všechny čtyři teplejší kousky, které jsem si vzala s sebou, a nesvlékala jsem je ani v noci ve stanu, protože rána v kempech byla obzvlášť mrazivá... A ten vichr všude, zejména za noci v pouštích. Na koupání v ledovém Tichém oceánu jsme ani nepomysleli.
Ohřáli jsme se jedině v Údolí smrti, což je nejsušší a nejteplejší místo v celé Severní Americe. V létě je tu tak horko, že se mnozí ani neodváží vystoupit z klimatizovaného auta. V dubnu tam bylo příjemně. Naopak v národním parku Sequoia, který je od Údolí smrti jenom asi 200 mil, jsme jeli po silnici lemované po obou stranách dvoumetrovou hradbou sněhu. Takže dnes je pro mě Kalifornie spíš synonymem velkých kontrastů, hlavně teplotních - no a samozřejmě neskutečně rozmanité přírody, kterou se nemůže chlubit snad žádný jiný americký stát.
