a počítač vyžvatlá něco o tom, že na disku není systém.Věra vyskočí z křesla a ptá se, co se děje. Dino, jelikož už nějakou tu dobu hraje videohry, odborným zrakem zhodnotí situaci a prohlásí "Tak to je v p..i". A taky že jo. Počítač se nehodlá rozjet, a jak se později ukazuje, došlo k fyzickému poškození disku. ---V letech 2000-2002 dva doktorandi z MIT (Simson L. Garfinkel a Abhi Shelat) skoupili 158 použitých hard disků z e-Baye a bazarů, a snažili se výše popsanými data recovery technikami získat z disků stará data. Podařilo se jim tak dostat třeba neuvěřitelných pět tisíc čísel kreditních karet! Data recovery je věda.
Až se někdy budete zbavovat počítače a nebudete chtít, aby se dostal do pařátů chlapců z MIT, použijte buď nějaký sofistikovaný software na mazání disku (software, který zapíše na disk náhodná data, a to několikrát po sobě, neboť po jednom přepisu je pořád ještě možné data získat mnohonásobným čtením magnetických domén a statistickým vyhodnocováním čtecích chyb), a nebo prostě a jednoduše disk z počítače vyjměte, opatrně ho položte na špalek, a pak do něj co největší silou praštěte perlíkem o nominální hmotnosti 2-3 kilogramy.

Ale zpět k našemu disku. Z toho jsme chtěli data naopak získat, a ne je ničit. Jak jsme zjistili, elektronika disku byla v pořádku, takže bylo možné se k datům dostat. A vypadalo to, že mnohá i půjdou zachránit. Obnovení celého disku však může trvat i několik týdnů a často se stává, že s narůstajícím časem a opakujícími se pokusy dochází k většímu a většímu poškozování disku, a tím menší šanci data získat. Rozhodujeme se proto pro bezpečnější variantu, a to obnovit jenom ta nejdůležitější data, která nemáme ani na jedné předchozí záloze (poslední zálohu si Věra udělala minulý rok v říjnu...).
Obnova dat zabírá opravdu neuveřitelně mnoho času. Je zcela běžné, že kilobajtový soubor (odpovídající zhruba půlstránkovému text) se obnovuje třeba hodinu! Ne všechny soubory jsou navíc v pořádku. Mnohé se nepodaří získat ani po několika pokusech. Opravdovou lahůdkou se ukazují být záložky Firefoxu, umístěné v profilech na systémovém disku. Načítání partišny nám trvá přes 31 hodin a disk se neuvěřitelně zahřívá...
Rozhodnu se proto disk z laptopu vyjmout, zapojit ho do USB šuplíku, jež se mi mezitím podařilo schrastit ve škole, a na disk volně položený na stole umístím kovovou mřižku z kávovaru jako chladič a na ni pak ještě sklenici s ledem, která ochlazuje zahřívající se mřížku. Počin se zdá být efektivní a disk se dále nepřehřívá.
Led je samozřejmě potřeba neustále doplňovat. Po 32 hodinách boje se podaří zachránit i bookmarky a my můžeme jít spát. Je neděle, 3.43 ráno... 