Z New Yorku do Deštného za 20 hodin

Předvánoční čas začíná ve Státech den po Dni díkůvzdání, tedy někdy v druhé polovině listopadu, kdy je dýňová dekorace v obchodech nahrazena vánoční výzdobou a na Manhattanu se rozpoutá každoroční vánočně-nákupní šílení. Fotografie zachycují, jak to vypadalo o víkendu před Štědrým dnem na Canal street v Chinatown, což je jedno z vyhlášených kšeftmenských ohnisek celého New Yorku, a možná i celé Ameriky. Když se však člověk dokáže místům jako Canal street, Broadway či Pátá avenue vyhnout, je mile překvapen, že i v New Yorku může prožít docela klidnou dobu adventní. V obytných čtvrtích upomínají na blížící se Vánoce jen honosně nazdobené věnce z chvojí, zavěšené na dveřích, a všudypřítomná blikající světélka. Některé domy v okolí se pod záplavou "blikaček" proměnily v malé diskotéky, naštěstí jen dočasně. Trochu nás zarazilo také to, že jsme v některých domech zahlédli rozsvícené stromečky nebo vystavené betlémy už několik dní před Vánoci. Ani v tomhle ohledu si ale myslím s Američany příliš nezadáme...

K nám přišel Ježíšek jaksepatří o Štědrém večeru; donesl nám malý borovicový stromeček, plno dárků (některé hned dvakrát;) a dokonce k tomu úplně potichounku zazvonil rolničkou. Místo kapra jsme vybírali kosti z amerického snapra, avšak bramborový salát a čočkovou polévku jsme už dokázali připravit hezky po moravsku i z amerických surovin. Protože jsme neměli svíčky na pouštění lodiček, hráli jsme až do půl dvanácté královské rošády (společenska hra pro 2-6 osob, kterou vřele doporučujeme) a pak jsme se vypravili na půlnoční. Nehráli tam sice Slyšte, slyšte, pastuškové ani Jak jsi krásné, neviňátko (americké koledy připomínají svou melodií i expresivností spíš songy z muzikálů), ale i tak to bylo moc pěkné zakončení našich amerických Vánoc. Proč zakončení? Původně jsme totiž plánovali zůstat v New Yorku přes celé svátky včetně Silvestra. Měli jsme k tomu hned několik důvodů − vánoční letenky stály mnohem víc než obvykle, Dina čeká 15. ledna zkouška z neurologie a navíc jsme se s několika dalšími kamarády zůstavšími přes Vánoce v NYC domluvili na společném povánočním programu. Avšak čím víc se Vánoce blížily, tím víc se nám stýskalo − po maminkách, po babičkách, po domácím cukroví, po chalupě v Deštném zapadlé sněhem... A tak jsme pár dnů před Vánoci objednali letenky na poslední místa v letadle a o božíhodovém večeru se vypravili směrem na letiště JFK, kde už na nás čekal Airbus, který nás dopravil do Paříže. Srdce nám zaplesalo, když jsme nad sebou po příletu na Charles de Gaulle uviděli blikat známý nápis Prague. Teď už jsme byli od našeho cíle jen kousek. Pošmournou Prahou jsme pouze projeli a na Florenci v poslední chvíli stihli autobus do Rychnova. V peněžence jsme měli přesně tolik českých korun, kolik stály jízdenky:) Poslední úsek cesty, z Rychnova nad Kněžnou do Deštného v Orlických horách nás odvezli Honza se Soňou.

Nedovedete si představit výraz, který jsme vykouzlili na tvářích členů naší rodiny, když jsme večer na svátek svatého Štěpána zaťukali na dveře chalupy, kde společně slavili Vánoce, a vešli jsme dovnitř! Všichni seděli kolem stromečku, ještě v té pravé vánoční náladě, uzobávali z talíře plného cukroví − a najednou se mezi dveřmi objevily dva dárečky, které nikdo ani trochu nečekal! O dva dny později jsme způsobili podobné překvapení moravské části naší rodiny, když jsme se ráno zcela nečekaně objevili na zabíjačce u strejdy Jožky. A tak jsme na to letos s Vánoci nakonec docela vyzráli − nejen, že jsme nemuseli nikomu dávat žádné dárky, protože jsme jim jako dárek přivezli sami sebe, ale i sobě navzájem jsme udělali tu největší radost, jakou jsme si vůbec mohli dát.

Druhé kolo šokovaných obličejů nastalo v neděli 30. prosince, když jsme přijeli na silvestrovskou pařbu, kterou pořádal Ondra s Lubánem na chalupě. Všichni však svůj úlek či případné roztřesení rychle náležitě zapili, a tak probíhal zbytek silvestrovských oslav v tradičním duchu... Dokonce se tentokrát nikdo ani neotrávil ani nepořezal (a nakonec naštěstí ani neuhořel:).

Na poslední den minulého roku nám Dino jako bonus připravil túru po okolních svazích − dala bych sem z ní nějaké fotografie, ale jelikož nás po většinu cesty vedl po bílých pláních a v naprosté mlze, ze které jen tu a tam vykoukl sloup elektrického vedení, raději na závěr vložím naši poslední společnou fotografii v roce 2oo7, na které vám všem oba přejeme krásný a šťastný nový rok!!! Nemusí to být ani rok veleúspěšný, ani rok ve vašem životě nejveselejší − ale hlavně ať v tomhle nadcházejícím roce máte protáhlé obličeje jenom tehdy, když se budete dívat do vánoční koule!