Čeští krajané v Tromsø

Zejména přes léto se vždycky v Tromsø vytvoří docela početná česká komunita - jedni jezdí za prací, jiní navštívit těch několik málo krajanů, kteří mají dost odvahy žít za polárním kruhem natrvalo. A jelikož málokdo z Čechů disponuje domem dostatečně velkým na to, aby se v něm mohly konat bujaré krajanské schůzky, vymysleli jsme výborný způsob, jak se scházet a přitom nikomu nedemolovat jeho soukromý majetek: táboráky. A to prosím klasické české táboráky se vším všudy, tedy s opíkáním buřtů na klacíkách, prsty umatlanými od hořčice a lahvovým pivem.Občas máme svátek - to když některý uvědomělý krajan využije dvacetikilogramový limit ve svém zavazadle na to, aby přivezl chmelový mok domácího původu...

První táborák se konal na Charlottenlund koncem června, a protože na něm byly přítomné tři rodinky se svými potomky (a jedna s potomkem na cestě), měli jsme tam docela veselo.


Jako vegetariánskou variantu jsme vymysleli opékání jablek a pomerančů... - vřele doporučujeme k vyzkoušení.

Palivo jsme si připravovali ze soušek nalezených v nedaleké "lesokřovině". Pravda, některé párky měly jemný lišejníkový odér, ale to nám na apetitu nijak neubíralo.




No a takhle vypadali největší vytrvalci, když se vraceli kolem půlnoci domů.

----------------------------------------------------------

Na druhém setkání na začátku července jsme si připomínali výročí upálení jednoho významného krajana - jak jinak než zapálením podobné hranice, na jaké byl ukončen jeho život. Následující video mluvím, myslím, za vše:
http://ie.youtube.com/watch?v=G8wNcNwrSpY

----------------------------------------------------------

Třetí táborák se konal v romantickém prostředí u jezera Prestvannet uprostřed ostrova. Jen ti komáři kdyby chtěli být trochu méně aktivní...
Okolo ohně tentokrát sice nedováděli žádní malí Češi ani Čecho-Noři jako na prvním setkání, ale zato jsme tam měli hned dva páry s miminkem na cestě, Josteina s Martinou, a Pavla s Marinou. Vypadá to, že česká menšina v Tromsø má před sebou nadějnou budoucnost...

----------------------------------------------------------

Při posledním pálení ohně v srpnu jsme se už s naším milým Tromsíčkem a se všemi krajany loučili... Vybrali jsme si k tomu ohniště na Telegrafbuktě, což je přenádherná písečná pláž(ička) na jižní špici ostrova. O pár týdnů dřív se na ní ještě koupaly otužilé tromské děti...
Na Severu však nastupuje podzim brzy, a tak mnozí z nás ocenili i u ohniště teplé bundy, rukavice a šály...
Myslím, že jsme si k naší "farewell party" nemohli vybrat lepší místo. Pohled na moře sevřené ze všech stran horami, vůně slané vody, křik racků a melancholicky povznesená nálada, která se člověka zmocňuje vždycky, když ze břehu pozoruje převalující se vlny oceánu - to všechno jsou věci, jež dělají z Tromsø místo, které když jednou najdete, musíte se tam už pořád vracet...

Na závěr ještě jedna umělecká fotografie z Telegrafbukty