pátek 16. ledna 2009

Co se děje??!


Po třech pohádkových týdnech strávených s našimi rodinami a kamarády na chalupě v Deštném, na Moravě, v Rychnově a v Praze jsme se v úterý vrátili zpátky domů do Brooklynu. Letiště v Newarku nás přivítalo pokryté několika palci čerstvého sněhu, na nádraží Penn Station v New Yorku nás i s kufry málem smetl lidský dav spěchající z práce, koledy, které nám ještě doznívaly v uších, vystřídalo bušení do kbelíků (novodobé tamtamy místních pouličních hudebníků), z vánoční nádhery města zbyly jen popelnice přeplněné stromky a dekorativními věnci... První Američan, který na nás po opuštění letiště promluvil, byl bezdomovec (chlap jak hora v moderní bundě a teplákách) žádající vytrvale o příspěvek. Welcome back!

První zpráva, kterou jsme si po návratu přečetli na internetu, byla o hospitalizaci bývalého prezidenta Václava Havla a jeho vážném zdravotním stavu. Hned druhý den, ve středu ráno místního času, jsme se dozvěděli o smrti architekta Jana Kaplického.

Spor s knihovnou jsem sledoval od samého začátku a jestli se přeci jen někdy zastydím za své češstí, je to právě v případě "chobotnice". Jako člověk s jenom obecným povědomím v oblasti architektury a estetiky si mohu udělat pouze skromný názor na kvalitu návrhu a umístění budovy. Právě proto mě nejvíce pálí, jak je možné, aby se u nás v takových otázkách ke slovu dostávali i absolutní neprofesionálové - nevyjímaje politiky, kteří si jen potřebují přihřát svou polívčičku.


Je ironií osudu, že světoznámý architekt Kaplický zemřel ve chvíli, kdy v Čechách sotva utuchl humbuk kolem zrušení již schváleného projektu knihovny na Letné - a navíc jen několik hodin po té, co se mu narodila první dcera.

Pak však začala teprve ta pravá smršť neuvěřitelných událostí...

Seděli jsme včera odpoledne jako tradičně
u stolu za svými laptopy a najednou se rozlehlo na silnici za okny a i na mnoha dalších místech hlasité houkání požárních sirén. Ne, že bychom nebyli na podobné věci zvyklí, bydlíme přece v městě, kde tvoří zvuky sirén, klaksonů a alarmů neodmyslitelnou kulisu každého dne. Tentokrát však mělo houkání nebývalou intenzitu.
Za pár minut jsme se na internetu dozvěděli příčinu. Nedaleko od místa, kde bydlíme, na opačné straně Manhattanu asi v úrovni 48. ulice, spadlo do vody letadlo US Airways se 155 lidmi na palubě. Do obou motorů vlétl pták z hejna, se kterým se letadlo těsně po startu srazilo, cf. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=627222 .
Naštěstí došlo k celé události asi hodinu před setměním, a tak měli zachránáři právě tak akorát dostatek času k přepravě všech cestujících z křídel potápějícího se letadla do bezpečí. Sláva budiž hrdinskému pilotovi. Že zvládnul tímhle způsobem nouzové přistání v jednom z nejzalidněnějších míst světa nebylo samozřejmé.

Kroutili jsme večer hlavami, jestli těch podivných náhod není trochu moc najednou. To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká v noci. Byly asi tři hodiny ráno, když nás vzbudil hluk požárnických sirén podruhé. Tentokrát byl ještě o hodně blíž a hlasitější než odpoledne. Vyplašeně jsme oba vykoukli z okna naší ložnice na ulici. - Dům přímo naproti našim oknům byl uvnitř celý v plamenech.
Je to jeden z domků v norském stylu, o kterých jsme psali v našem prvním blogovém příspěvku (ten bleděmodrý uprostřed). Vzbudili jsme se právě ve chvíli, kdy několik obrněných požárníků vyráželo vchodové dveře a proudem vody hasilo mohutné plameny, které se okamžitě draly ven. Hned vzápětí přijelo obrovské požární auto (nechápu, jak se do naší ulice vůbec mohlo vejít) , z něhož vyskákaly další spousty hasičů. Protože oheň mohutněl, přivolali ještě posily, a tak nakonec u požáru asistovala čtyři požární auta a na třicet hasičů. V kombinaci s několika okukujícími civilisty a sem tam pobíhajícími vyplašenými obyvateli vedlejších domů to vytvářelo na ulici uprostřed noci dost značný šrumec. Celé ovzduší okamžitě naplnil zápach kouře, takže to i u nás doma vonělo, jako bychom na uhel spálili nedělní oběd. I když byl oheň brzo zlikvidován, ještě dlouho se z domu valila hustá oblaka černého dýmu. Bylo ho tolik, že hasiči vyrazili všechna okna, aby měl kudy unikat.

Nejvíc nám bylo líto obyvatel domku, který s tím hořícím zleva sousedí. Jeho obyvatelé ho nechali celý zrekonstruovat a teprve před nedávnem se do něj nastěhovali. Protože požár vypukl u jejich společné zdi, byl i tenhle dům plný hasičů, kteří svými kladívky prozkoumávali, zda i jejich stěny nedoutnají. Asi museli být pěkně vyplašení... Jestli ve vyhořelém domě někdo bydlel, se nám zatím zjistit nepodařilo, stejně jako to, co bylo příčinou požáru.

Teď je pátek ráno. V podvečerních hodinách očekáváme rozlomení Sochy svobody.

2 komentáře:

Jan řekl(a)...

hele uz to necti..ten internet..pak ti pride ze se te vse tyka a je to blizko..dej si pauzu. ja vcera vnoci bojoval v gaze..a musim rict ze je to lepsi nez kdyby byla vecna nuda..no je mi jasny ze reknes ze se mi to libi dokud se me to netyka..no vono je to stejn e vsechno jen vtvy lepce..ta bolest kdyz te nekdo streli..i ten zmatek ze nevis co to ma vsecko znamenat)))

fausti řekl(a)...

no tady je to vo něco klidnější, Havlovi je už snad líp, ale ten Kaplickej mě taky dostal ... někdo říká, že mu srdce "puklo štěstím", mě jako první přišlo na mysl, že ho maj ty modrý svině "na svědomí", jasně přeháním:-) ... no každopádně to podle všeho měl aspoň rychle za sebou a v danou chvíli byl spíš šťastnej, než že by se trápil s nějakým senilním páprdou, kterýho už stejně nikdo nebere vážně ... c'est la vie