pátek 16. ledna 2009

Co se děje??!


Po třech pohádkových týdnech strávených s našimi rodinami a kamarády na chalupě v Deštném, na Moravě, v Rychnově a v Praze jsme se v úterý vrátili zpátky domů do Brooklynu. Letiště v Newarku nás přivítalo pokryté několika palci čerstvého sněhu, na nádraží Penn Station v New Yorku nás i s kufry málem smetl lidský dav spěchající z práce, koledy, které nám ještě doznívaly v uších, vystřídalo bušení do kbelíků (novodobé tamtamy místních pouličních hudebníků), z vánoční nádhery města zbyly jen popelnice přeplněné stromky a dekorativními věnci... První Američan, který na nás po opuštění letiště promluvil, byl bezdomovec (chlap jak hora v moderní bundě a teplákách) žádající vytrvale o příspěvek. Welcome back!

První zpráva, kterou jsme si po návratu přečetli na internetu, byla o hospitalizaci bývalého prezidenta Václava Havla a jeho vážném zdravotním stavu. Hned druhý den, ve středu ráno místního času, jsme se dozvěděli o smrti architekta Jana Kaplického.

Spor s knihovnou jsem sledoval od samého začátku a jestli se přeci jen někdy zastydím za své češstí, je to právě v případě "chobotnice". Jako člověk s jenom obecným povědomím v oblasti architektury a estetiky si mohu udělat pouze skromný názor na kvalitu návrhu a umístění budovy. Právě proto mě nejvíce pálí, jak je možné, aby se u nás v takových otázkách ke slovu dostávali i absolutní neprofesionálové - nevyjímaje politiky, kteří si jen potřebují přihřát svou polívčičku.


Je ironií osudu, že světoznámý architekt Kaplický zemřel ve chvíli, kdy v Čechách sotva utuchl humbuk kolem zrušení již schváleného projektu knihovny na Letné - a navíc jen několik hodin po té, co se mu narodila první dcera.

Pak však začala teprve ta pravá smršť neuvěřitelných událostí...

Seděli jsme včera odpoledne jako tradičně
u stolu za svými laptopy a najednou se rozlehlo na silnici za okny a i na mnoha dalších místech hlasité houkání požárních sirén. Ne, že bychom nebyli na podobné věci zvyklí, bydlíme přece v městě, kde tvoří zvuky sirén, klaksonů a alarmů neodmyslitelnou kulisu každého dne. Tentokrát však mělo houkání nebývalou intenzitu.
Za pár minut jsme se na internetu dozvěděli příčinu. Nedaleko od místa, kde bydlíme, na opačné straně Manhattanu asi v úrovni 48. ulice, spadlo do vody letadlo US Airways se 155 lidmi na palubě. Do obou motorů vlétl pták z hejna, se kterým se letadlo těsně po startu srazilo, cf. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=627222 .
Naštěstí došlo k celé události asi hodinu před setměním, a tak měli zachránáři právě tak akorát dostatek času k přepravě všech cestujících z křídel potápějícího se letadla do bezpečí. Sláva budiž hrdinskému pilotovi. Že zvládnul tímhle způsobem nouzové přistání v jednom z nejzalidněnějších míst světa nebylo samozřejmé.

Kroutili jsme večer hlavami, jestli těch podivných náhod není trochu moc najednou. To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká v noci. Byly asi tři hodiny ráno, když nás vzbudil hluk požárnických sirén podruhé. Tentokrát byl ještě o hodně blíž a hlasitější než odpoledne. Vyplašeně jsme oba vykoukli z okna naší ložnice na ulici. - Dům přímo naproti našim oknům byl uvnitř celý v plamenech.
Je to jeden z domků v norském stylu, o kterých jsme psali v našem prvním blogovém příspěvku (ten bleděmodrý uprostřed). Vzbudili jsme se právě ve chvíli, kdy několik obrněných požárníků vyráželo vchodové dveře a proudem vody hasilo mohutné plameny, které se okamžitě draly ven. Hned vzápětí přijelo obrovské požární auto (nechápu, jak se do naší ulice vůbec mohlo vejít) , z něhož vyskákaly další spousty hasičů. Protože oheň mohutněl, přivolali ještě posily, a tak nakonec u požáru asistovala čtyři požární auta a na třicet hasičů. V kombinaci s několika okukujícími civilisty a sem tam pobíhajícími vyplašenými obyvateli vedlejších domů to vytvářelo na ulici uprostřed noci dost značný šrumec. Celé ovzduší okamžitě naplnil zápach kouře, takže to i u nás doma vonělo, jako bychom na uhel spálili nedělní oběd. I když byl oheň brzo zlikvidován, ještě dlouho se z domu valila hustá oblaka černého dýmu. Bylo ho tolik, že hasiči vyrazili všechna okna, aby měl kudy unikat.

Nejvíc nám bylo líto obyvatel domku, který s tím hořícím zleva sousedí. Jeho obyvatelé ho nechali celý zrekonstruovat a teprve před nedávnem se do něj nastěhovali. Protože požár vypukl u jejich společné zdi, byl i tenhle dům plný hasičů, kteří svými kladívky prozkoumávali, zda i jejich stěny nedoutnají. Asi museli být pěkně vyplašení... Jestli ve vyhořelém domě někdo bydlel, se nám zatím zjistit nepodařilo, stejně jako to, co bylo příčinou požáru.

Teď je pátek ráno. V podvečerních hodinách očekáváme rozlomení Sochy svobody.