Za sluncem a Aloha spiritem na Hawaii

Letos jsme se poprvé po pěti a půl letech strávených v Americe rozhodli nejet na Vánoce do Čech, ale zůstat v New Yorku a užít si pravé newyorské Vánoce. Místo toho jsme si nakonec "užívali" hlavně kompletní rekonstrukci našeho bytu, do které se majitel pustil pár dní před Štědrým dnem - takže ještě na Štědrý den dopoledne jsme vybalovali nádobí z krabic a oblečení z pytlů, utěsňovali okna, přibíjeli obrázky... I Rudy pomáhal.

Navíc newyorská zima není nijak malebná - sněhu pomálu, zato ale vlhko, sychravo a pošmourno. Abychom si to trochu vynahradili, rozhodli  jsme se, že zimě alespoň na pár dní utečeme k rovníku, a to na Havajské ostrovy. Mělo  to i své praktické důvody - Havaj je jedním z 50 amerických států, nemusíte tudíž vyřizovat žádné dokumenty, ukazovat víza, ani vyměňovat peníze. Co víc, z NYC se dá letět přímým letem a Dino našel letenky s Hawaiian airlines, které stály jenom asi třetinu ceny letenek do Prahy.
Znamenalo to sice strávit dvanáct hodin v letadle, navíc s 15 měsíčním dítětem a ještě k tomu přes den - takže kromě jednoho krátkého zdřímnutí jsme museli být neustále v pohotovosti a vymýšlet Rudymu zábavný program. Ale hned, když nás na letišti v Honolulu zahalila vlna tepla a do chřípí jsme nasáli tropický vzduch smísený s vůní moře, věděli jsme, že nebudeme litovat. 

Tradiční havajské uvítání s lei - květy orchidejí navlečenými na niti

Bylo to, jako bychom se posunuli o půl rok dopředu. Však jsem si taky musela celou dobu připomínat, že není léto, ale zima. Když jsem se šla například podívat na něco do kalendáře, vždy jsem automaticky nejdřív nalistovala červenec a až pak jsem listovala zpátky na leden. 
Hlavní město Havaje Honolulu leží na ostrově O'ahu (druhý zleva) a 75% všech turistů zakotví právě na tomto ostrově plném hotelů a butiků, i když je ze všech havajských ostrovů nejmíň půvabný. My jsme byli na O'ahu jenom tři dny a pak jsme strávili celý týden na ostrově Kaua'i (první zleva), který nabízí nejvíc zeleně a příležitostí k pěší turistice. 

Kilauea volcano

Kromě pláží a tropických deštných lesů je Havaj známá také svými sopkami - ty nejaktivnější se nacházejí na největším ostrově Hawaii (první zprava). 

Den, kdy jsme na Havaj přiletěli, měl 29 hodin (kvůli pětihodinovému časovému posunu), a tak jsme večer stihli ještě zajít na nejznámější havajskou pláž Waikiki, lemovanou po celé délce plážovými rezorty, a také ochutnat havajskou specialitu "shave ice" (krouhaný led), což je najemno nasekaný led ochucený různými druhy ovocných sirupů. 

Rudy na pláži ve Waikiki před hotelem Royal Hawaiian

Výroba shave ice

A jeho konzumace (zvolené příchutě: mango, kokos, guava)

Druhý den dopoledne jsme jeli do přístavu Pearl Harbor, kde nám nejprve pustili unikátní film sestávající z autentických záběrů natočených během osudového útoku Japonců 7. prosince 1941. Pak nás v člunu zavezli do památníku vybudovaného nad potopenou bitevní lodí USS Arizona. Vedle nás trčely z vody její zrezavělé komíny a na hladině jsme viděli skvrny od oleje, který z ní ještě pořád vytéká. Dodnes v ní odpočívá 1102 z 1177 vojáků, kteří byli jenom na této lodi během náletů zabiti. 

USS Arizona Memorial

Naše další kroky směřovaly do centra Honolulu do paláce Iolani, což je jediný opravdový královský palác na území celých Spojených států.
V letech 1879 až 1893 z tohoto paláce spravovali ostrovy poslední členové vládnoucího havajského rodu, král Kalakaua a po něm jeho sestra královna Lili'uokalani - dokud je nevypudili američtí byznysmeni, kteří převzali nad Havají kontrolu za tiché podpory amerického prezidenta.  
Král Kalakaua obcestoval celý svět a měl slabost pro různé technické vynálezy, které na svých cestách potkal  - a tak měl Iolani palác elektřinu a telefon dřív než Bílý dům a mohl se chlubit takovými vymoženostmi, jakžmi se nemohla chlubit ani britská královna, jako např. elektrické lustry nebo splachovací záchody. 

 
Vedle paláce stojí nejstarší kostel na ostrově, Kawaiaha'o, zajímavý tím, že je celý postavený z bloků korálu.   

Havaj je národnostně jedna z nejpestřejších zemí na světě. Největší zastoupení mají Asiaté, tj. hlavně Filipínci, Japonci, Číňani a Korejci.

Poznáte to kromě jiného z velkého množství chrámů, na které narazíte na každém kroku - jako třeba na tenhle pestrý budhistický chrám Kuan Yin nebo na šintoistickou svatyni boha radosti Izumo Taisha.

Ovšem nejpestřejší z celého Honolulu byl místní Chinatown. Čínský trh nás zlákal k nákupu spousty exotických dobrot (které bohužel o hodně líp vypadaly, než chutnaly)...

Krábci obalovaní v karamelu a posypaní sezamem - proč ne?

Tradiční vstup do Chinatownu střežený dvěma lvy

Chladicí boxy s lei vyrobenými z živých květů

Výhled z našeho hotelu ve Waikiki

Na další den jsme si půjčili auto a rozhodli se objet celý ostrov O'ahu kolem dokola.
Tu noc nás pořádně vystrašila přestřelka mezi policisty a řidičem, která se odehrála přímo pod okny našeho hotelu. Řidič vjel do protisměru a když ho vyzývali k zastavení, neuposlechl a začal při snaze o útěk najíždět do policejních aut. Tak ho prostě zastřelili.  Šlo o bývalého vojáka. Jako scéna v akčním filmu by to asi bylo působivé, ale v realitě...

Naše první zastávka vedla ten den na pláž Kailua, kde si Rudy poprvé sáhl na oceán. Byl z valících se vln tak ohromen, že z přemíry emocí začal najednou říkat "voda", i když tohle slovo nikdy předtím neřekl.
Pak jsme si chvíli zameditovali v budhistickém chrámu Byodo-In, zasazeném do magické zahrady přímo pod svahy strmých sopečných hor. Byl postaven jako replika 900 let starého chrámu na ostrově Kyoto.

Kolem chrámu jsou rybníčky s oranžovými kapry koi, uvnitř sedí na lotosovém květu třímetrový vyřezávaný Buddha a před vstupem můžete zazvonit na obrovský mosazný zvon míru.  

Odpoledne jsme pobyli na pláži Waimea na severozápadním pobřeží ostrova. 

Tahle část ostrova, zejména oblast Banzai Pipeline, je v zimě známá jako ráj surfařů. Vlny tu dosahují obrovské výšky, a tak se sem sjíždějí surfaři z celého světa a pořádají šampionáty v surfování. Naproti tomu jižní pobřeží ostrova je v zimě klidné. V létě je to naopak, kvůli změněným pohybům větrů - jih je rozbu- rácený a sever tichý. To samé platí i pro ostatní ostrovy. Na ostrově Kaua'i bylo celkem běžné, že kvůli velikosti vln a nepředvídatelnosti spodních proudů bylo koupání na plážích na severní straně ostrova úplně zakázáno. 

Pláž v Kapa'a, u které jsme byli ubytovaní na ostrově Kaua'i

Hostel Honu'ea, kde jsme týden bydleli

Ve středu 16. ledna jsme vstávali už ve čtyři ráno, abychom stihli ranní letadlo, které nás přeneslo na sousední ostrov Kaua'i. Než pro nás připravili pokoj v našem hostelu Honu'ea ve městě Kapa'a, zašli jsme si na domácí limonádu do místního  Art Café Hemingway. 
Uvnitř nás zaujaly grafiky na zdi od českého karikaturisty Josefa Blechy a  pak i na chodbě plakáty s Havlem a zasklené výstřižky z českých novin. Vyrozuměli jsme z nich, že majitelkou kavárny je Češka Jana Bömerová, zakladatelka proslulé galerie Leica na Pražském hradě. Tahanice a zkorumpovanost českého rybníku ji ale znechutily natolik, že opustila vlivnou pozici a společně s manželem založili na druhém konci světa tuhle kavárnu, kde se Jana věnuje své druhé velké zálibě vedle fotografie, vaření a pečení. Na její dorty si chodí i Pierce Brosnan, který má na ostrově Kaua'i sídlo (stejně jako zde má svá zimní sídla i mnoho dalších Holywoodských hvězd). Výborně jsme si s Janou popovídali a získali od ní také spoustu užitečných tipů pro prozkoumávání ostrova. 

taková menší chatička na zimu

Celý další den jsme strávili na překrásné pláži Secret beach, která není dostupná autem,  a tak k ní člověk musí projít opravdovým pralesem. Takovéhle divoké pláže jsou na Kaua'i běžné - skoro žádní lidé, jen vlny rozbíjející se o skály a vy. Na pláži jsme narazili i na tenhle vánoční stromeček - však Štědrý den byl ani ne před měsícem. 
Na útesech nad pláží jsme si všimli mezi zelení prosvítajícících střech přepychových vil obklopených rozlehlými tropickými zahradami. 

Do jedné takové zahrady jsme se dostali po soukromě stezce přímo z pláže a nemohli jsme uvěřit vlastním očím. 

Zarostlá džungle se najednou proměnila v udržovanou zahradu o rozloze několika hektarů, porostlou kokoso- vými palmami, banánovníky, ibišky, vríseami a dalšími nám neznamými rostlinami. Mezi tím  přelétali exotičtí ptáci, občas zaskřehotali, a kdybych za další palmou spatřila nahou ženu, jak nabízí nějakému muži jablko, iluze rajské zahrady by byla dokonalá.

V pátek jsme se z Kapa'a vydali do vnitrozemí ostrova do Koke'e State Park. Měli jsme odtud výhled na kaňon Waimea, který vyhloubily vydatné deště stékající z hory Mt. Wai'ale'ale a kterému se přezdíva Grand Canyon Pacifiku. Po úbočích kaňonu jsme se vydali na túru k vodopádu Waipoo a dál místní bujnou vegetací. 
 
 

Večer jsme strávili ve vesničce Hanapepe, kde zrovna probíhala tzv. art walk, tedy něco jako galerijní noc. Byly otevřeny všechny místní galerie a obchůdky, sjela se sem spousta umělců nabízejích ve stáncích své zboží a také turistů, kteří se tím vším probírali, na ulicích hrála živá hudba, kejklíři dělali své kejkle a všichni se až do pozdní noci nechali unášet atmosférou, kterou tahle scenérie vytvářela. 

V sobotu jsme se rozhodli otestovat další pláže - nejprve jsme obešli velkou část Hanalej- ského zálivu a pak jsme se přesunuli na pláž 'Anini, kde se moc líbilo Rudymu - a to tak moc, že ani nechtěl z vody, i když už měl pusu celou modrou. 

Hanalei Bay

'Opaeka'a falls

V neděli jsme kromě vodopádů 'Opaeka'a navštívili místní hinduistický chrám Saiva Siddhanta Monastery.

Víc než chrám samotný nás však zaujal rozlehlý banyánový strom, který obklopoval ze všech stran sochu boha Shanmugy Kartikeyi. 

Od hinduistického kláštera jsme se lesní stezkou dostali k tomuhle obřímu bambusovému keři.








Ten den jsme stihli ještě koupání na pláži Lydgate, jednu rozseknutou nohu a pak ještě večerní koupání na pláži Kealia kousek od našeho hostelu.

Lydgate beach

Kealia beach

Na pondělí  jsme si nechali zlatý hřeb celého našeho pobytu na ostrově, pochod podél Na Pali Coast, což je nepřístupná část pobřeží na severozápadní části ostrova, kam se lze dostat jenom po jediné stezce, tzv. Kalalau trail.

Jde o jednu z nejoblíbenějších a také nejnebezpečnějších hikovacích (i.e. turistických) tras v celých Státech. Stezka začína na pláži Ke'e, která figurovala v romantickém filmu  dobře známém našim rodičům Ptáci v trní.  

Ke'e beach

Začátek Kalalau trail

Pak následuje prudké stoupání a většina trasy vede po útesu, takže se před vámi otevírají pořád nové výhledy do dálky na oceán, jeden úžasnější než druhý. Zvukovou kulisu k tomu vytvářejí obří vlny, které narážejí do skal pod útesem. Celá trasa má 18km jedním směrem a pro její zvládnutí je třeba asi čtyř dnů, přičemž brodění se přes řeky nebo drápání se nahoru po kluzkých kamenech pokrytých bahnem je běžnou součástí. Na konci  je pláž, kde se dá kempovat, ale zpátky musíte stejnou cestou. 

Hanakapi'ai beach

My jsme si s Rudym na zádech takové  dobrodružství bohužel nemohli dovolit,  a tak jsme šli po stezce jenom dvě míle, k pláži Hanakapi'ai a pak jsme odbočili do vnitrozemí k Hanakapiajskému vodopádu (v mapě nahoře označený červenou šipkou). I tahle cesta byla docela namáhavá. Odměnou nám ale byl fascinující pohled na svěží tropický vodopád začínající asi 100 metrů nad námi ve skalní průrvě a končící v ledovém jezírku, do kterého si mnozí odvážlivci šli dokonce zaplavat.

Hanakapi'ai falls

  

Polihale beach

Poslední dopoledne na Kaua'i jsme strávili na východě ostrova v Polihale na asi nejdelší pláži, na jaké jsme v životě byli.
Cestou do Polihale  jsme si udělali zastávku v místní Coffee Company, kde zpracovávají zrna z kávovníků, které rostou na zdejších kávových plantážích.

Coffee plantations

K obědu jsme si dali místní specialitu, krevety obalené v kokosové strouhance, a zapili to mlékem přímo z kokosu.

Západ slunce jsme ten den pozorovali z pláže v Po'ipu, kde se s námi dělil o místo i povalující se tuleň. V dálce na obzoru jsme viděli, jak se nad hladinou rýsují velrybí ploutve, a když jsme plavali pod vodou v laguně vytvořené korálovým útesem, mohli jsme pod vodou vidět spousty exotických ryb - zejména havajskou rybu s nejdelším jménem na světě Humuhumunukunukuapua'a.

Humuhumunukunukuapua'a

Po'ipu beach

Ve středu 23. ledna brzy ráno jsme odletěli zpět na ostrov O'ahu, a protože do odletu našeho letadla do New Yorku zbývalo ještě asi šest hodin a nám se nechtělo čekat celý den na letišti, vydali jsme se autobusem do Wakiki, abychom tam prozkoumali vyhaslý kráter Diamond Head, který vznikl krátkým ale intenzivním výbuchem asi před 150 tisíci lety.

Nejdřív jsme vystoupali k okraji kráteru a tunelem vešli do jeho dnes středu a pak jsem se strmou stezkou dostala i na jeho okraj, zatímco Dino čekal dole s Rudym. Z vrcholu kráteru byl nádherný výhled do okolí, hlavně na pláž Waikiki, na tyrkysově modrý oceán a blankytnou oblohu. Byl to ten nejlepší způsob, jak se rozloučit s tímhle královstvím věčného léta.

Pohled dovnitř kráteru Diamond Head

Výhled na Waikiki

Když jsme odlétali z Honolulu, byl jasný "letní" den, teplota kolem 27 stupňů Celsia a slunko pálilo tak, že se mi po cestě na Diamond head spálila záda. Když jsme o dvanáct hodin později vystoupili na letišti JFK v New Yorku, bylo mínus 10 C (!) a padal sníh. Byl to asi nejchladnější den za celých šest let, co jsme v Americe. Během jednoho dne jsme tak zažili hned tři velké posuny: teplotní (skoro o 40 stupňů), časový (o pět hodin dopředu) a vzdálenostní (o 8000 km).

Další fotografie z Havaje najdete na Dinově facebookové stránce
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10151401942684379.500770.790884378&type=1&l=9db8078a44

Milovníky pokojové zeleně by na Havaji nadchlo, že tu volně roste spousta  rostlin, které u nás pečlivě pipláme v květináčích či sklenících. Například ibišky se tu používají jako lapače prachu kolem silnic a potos tu roste kolem chodníků jako naše tráva. Některé ukázky havajské flóry můžete vidět v následujícím albu:  http://vera.indus3.net/hawaiian_flora/

ALOHA!

(Aloha je nejběžnější havajský pozdrav, zejména na rozloučenou. Znamená to, že druhému přejete ducha lásky, pokoje, porozumění, zkrátka všeho dobrého.)