středa 7. května 2008

Na "Velikonoce" si dejte pozor!

Tenhle příspěvek píšu jako reakci na Hančin komentář k předchozímu článku - ale jelikož by mohl zajímavý, popř. užitečný i pro někoho dalšího z vás, dala jsem ho mezi ostatní články.


Naše první newyorské Velikonoce jsme slavili po našem návratu z White Mountains (viz předchozí článek), ale popravdě řečeno, slavili jsme je spíš jen tak potajnu a pro sebe. Není totiž kultura jako kultura - a i když se Amerika na první pohled tváří jako země svobody a vzájemné interkulturní tolerance, s některými projevy svých krajových zvyků by tu mohl člověk hodně narazit. Asi už tušíte, kam směřuji...Poslední den před velikonočními prázdninami jsem v rozhovoru se svými spolužáky nějak narazila na to, jak slavíme Velikonoce u nás doma, tedy na Moravě. Jen tak, aby řeč nestála, se mě na to někdo zeptal a všichni asi čekali odpověď typu "jedeme někam do přírody a tam si oslavu svátků jara hezky užijeme". Proto je trochu zarazila má odpověď, že velikonoční doba, zejména od Zeleného čtvrtka do Velikonočního pondělí, je u nás v rodině jedno z nejvíc "busy" období v celém roce. Nejdřív že všude doma smejčíme a cídíme a pečeme a vaříme - a pak se navštěvujeme s ostatními částmi větší rodiny a oslavujeme a všechny připravené dobroty konzumujeme. A hlavně, že máme tuhle dobu spojenou se spoustou zvyků, jak křesťanského, tak pohanského původu - jejichž uplatňování vrcholí na Velikonoční pondělí, kdy od domu k domu chodí skupinky hochů - od nejmenších capartů přes rozjařené výrostky až po statné tatíky - a
ručně pletenými žílami (tak v našem kraji říkáme pomlázkám) mrskají po zadku a po stehnech všechna stvoření ženského pohlaví, která se v domě nacházejí - zejména ale ještě neprovdané dívenky, aby byly celý rok pěkně "svěží".
Ale to jste měli vidět tu reakci, která po těchhle mých slovech následovala...



Nejdřív bylo několik vteřin absolutní ticho. Až mě překvapilo, že před chvílí hovorem tak šumící prostor našeho studentského "lounge" najednou dokázal tak ztichnout. Hned vzápětí však následoval opravdový příval nevěřícných dotazů a výkřiků... "To přece není možné!" "To si děláš srandu, že jo?? " "Za tohle by tady šli ti kluci sedět!" "To mi netvrď, že se ty holky nechají mlátit dobrovolně!" - Když jsem tiše podotkla, že za to ještě dají chlapci malované vajíčko - a pokud je jim chlapec obzvlášť milý, dokonce i čokoládového zajíce - zmátla jsem už své americké a kanadské spolužáky dokonale. Jenom Todor z Bulharska nebyl až tak překvapený - u nich prý provozují něco podobného na Nový rok. Jenže Todor je ze Sofie, tedy z velkého města - a tak patří k oněm lidem, jež byli o krásu dodržování mnohých lidových zvyků připraveni - ostatně jako mnohé děti vyrostlé ve velkých městech u nás, zejména v Čechách.Mnozí z mých kamarádů mi nechtěli uvěřit, že si nevymýšlím, třebaže jsem se snažila naši velikonoční tradici ospravedlnit tím, že mnohdy jde jen o symbolické vyšlehání, které nemá s násilnictvím co do činění. Bohužel sama jsem pro to nebyla úplně nejlepším příkladem, neboť jsem musela přiznat, že jsem většinou ještě několik dní po Velikonočním pondělí jen ztěžka dosedala na zadní půlky, protože jsem je měla donachova obarvené modřinami. Ale to jsem odůvodnila tím, že jsme byly doma tři holky, a tak u nás doma býval o mrskutu nebývale velký provoz... Nic nepomohlo. Coby lidé moderní doby si však ode mě okamžitě vyžádali pojmenování toho podivného zvyku v češtině a zadali do googlu "pomlázka". Teprve když jim vyjela stránka http://www.ecstagony.com/eng/info/artinst/festivals01.htm poměrně dobře popisující tradici chození po pomlázce v angličtině, a tam našli zhruba totéž, co jsem jim předtím sama popisovala, museli kapitulovat.

No, nevím, jetli to byla pro mě úplně výhra - mám totiž dojem, že od té doby se na mě část spolužáků začala dívat přinejmenším podezíravě... A jelikož se očividně museli se svým objevem někomu svěřit, i pár učitelů už se mě od té doby "jen tak mezi řečí" - ale s nedůvěřivým výrazem v očích - zeptalo, jestli jsem opravdu z té země, kde je na ženách o Velikonocích pácháno násilí...Tak jen abyste věděli, že s Velikonocemi je potřeba mít se v Americe na pozoru.

3 komentáře:

Jakub řekl(a)...

...a to jeste nebyla rec o Tekutem Kapriku...

fresh řekl(a)...

Hi, I see you blog but it writen in Norueges, and I don´t understand anything of this languages if you can contact me please send me a email for this address jose.msesteves@gmail.com

Bye

Freind JE

Hajmi řekl(a)...

Srdecny pozdrav z Tromso,
ano pratele musim s vami souhlasit. S vysvetlovanim velikonocnich zvyku to nebyla zadna
legrace ani v Tromso a zvlaste zenska cast mych kolegu se na mne divala dost podezrivave.
Prave nam snezi, ale jaro je na postupu a odemyka uz brany petrklicem.
Budte zdravi