středa 8. října 2008

Czech street festival

V Americe je podzim pracovně asi nejnáročnější období v roce. Zejména pro studenty - od začátku září až do začátku prosince nepřetržitě běží výuka, kromě Dne díkůvzdání nejsou žádné prázdniny a léto je nenávratně pryč. V Čechách jsme do školy vždycky nastupovali až začátkem října, zanedlouho poté jsme měli krátké prázdniny a hlavně bylo celé podzimní období protkané spoustou báječných událostí, protože podzim, to je přece na prvním místě doba posvícení a vinobraní.

Jelikož mám to štěstí, že každá z mých babiček, tetiček a strýčků bydlí v jiné vesnici, slavívali jsme hned čtvero posvícení v řadě - skoro každý druhý víkend bylo nějaké.
Navíc jsem se narodila kousek od Znojma, a tak je jasné, kam jsme pravidelně jezdívali za ochutnávkou burčáku, medoviny a neutuchajícím proudem lidové zábavy.

Přece jen však máme i tady v Americe něco, co dodává podzimu na kráse a barevnosti: pouliční festivaly - street festivals. Spočívají v tom, že se z obou stran uzavře dopravě celá jedna ulice, a na ní se objeví stánky s občerstvením a nejrůznějšími maličkostmi, atrakce pro děti, a většinou i pódium, na kterém vystupují hudebníci, tanečníci a novodobí kejklíři. Příležitostí k uspořádání takového festivalu může být takřka cokoli. - Svůj "street festival" mívají různé organizace, menšiny, církve, farnosti. My jsme byli pozváni na street festival Českého centra v New Yorku, které sídlí na 83. ulici na východní straně horního Manhattanu.
Přesně řečeno, nebyli jsme jenom pozváni, ale i dotázáni, jestli bychom si nechtěli vzít na starost dětský stánek, který měl být součástí festivalu a kde měla být připravena zábava pro ty nejmenší. Souhlasili jsme, tím spíš, když jsme jako odměnu dostali poukázku na poctivý český oběd a volňásky na večerní after party. To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká...

Ten den se udělalo po několika chladných dnech výjimečně pěkné počasí, a tak byla účast na festivalu opravdu hojná. Ulice byla plná stánků s dobrotami českého, moravského i slovenského původu. Svoje zastoupení tu měla nejznámější česká newyorská hospoda Bohemian Hall & Beer Garden, která je populární svou největší venkovní zahrádkou
v celém New Yorku s kapacitou asi 1200 míst. Vedle ní měla stan restaurace Zlatá Praha, dále Club 21 a řada dalších výrobců národních laskomin.Na pódiu se střídaly proslovy různých "význammných Čechů" s vystoupením dětského souboru, místní jednoty Sokola, zpěvačky Anny K.,
dvou vynikajících českých beatboxerů, loutkáře atd. Ale abych pravdu řekla, většinu těchhle informací jsem si musela dohledat až posléze na internetu, protože kolem našeho dětského stánku byl takový šrumec, že jsme taktak zvládali mít přehled nad ním samotným, natož abychom sledovali, co se děje na pódiu.Program oficiálně začínal od jedné, ale u našeho stolu s kreslícími potřebami se už kolem poledne usadila skupinka holčiček, které okamžitě obklopily Dina, a když zjistily, že umí nakreslit takové věci jako "princeznu v hořícím hradě, kterou se právě chystá sežrat drak", nebo "strejdu, jak seká kosou", už se od něj nehnuly. Když jim navíc ukázal, že umí udělat vystřihovánku z vějíře, získal si jejich srdce nadobro...
Došlo i na bagry, traktory a požární auta, ale chlapečků jsme tam měli přece jen o poznání méně než holčiček.

Když už se nějací kluci našli, bavilo je o hodně víc strefovat se střapatými míčky do cíle než malovat či vystříhávat.

S většími dětmi jsme vyráběli u druhého stolu podzimní koláž ze suchého listí. Inspirací mi byla klasická říjnová hodina výtvarné výchovy z dob mé povinné školní docházky, kdy jsme museli nejdřív nasbírat v parku napadané listí, pak jsme ho natírali vodovkami a obtiskovali na výkres. Tehdy mě to moc nebavilo a ani mi to nešlo, ale tentokrát jsem si to s dětičkami opravdu užila. Výsledek naší celodenní činnosti by měl zdobit dětský koutek v nové České národní budově na 73. ulici, která bude slavnostně otevřena 1. listopadu.
Další, tentokrát spontánní aktivitou, která se u našeho stánku rozjela, bylo posílání balónkové pošty. Všechny stánky byly ozdobeny balónky v národních barvách, a tak jsme měli dostatek "poštovních holubů". Jeden dopis jsme poslali i Helenčinu dědovi Jardovi do Ratíškovic - kdyby náhodou po cestě přes oceán trochu zabloudil, tak ho prosím vás přepošlete. (Vzkazuje Helenka - na fotografii.)Až kolem páté začali být nejmenší potomci českých krajanů trochu unavení, a kolem šesté švitoření kolem dětského stánku pomalu utichlo. I když mnozí caparti měli i v tu dobu pořád ještě dostatek energie na tancování před pódiem. Jediný, kdo byl opravdu vyčerpaný, byli instruktoři, tedy Dino a já. Pomáhala nám ještě maminka Helenky, ale ta je na podobný záhul očividně zvyklá z domova.

Zvažovali jsme, jestli vůbec jít na večerní koncert v Don Hill's, na který jsme dostali lístky. Ze všeho nejvíc se nám totiž chtělo spát. DJ Michael Burian, který měl v rámci after party vystupovat, však byl dostatečně silnou motivací, a tak jsme se přesunuli metrem do Soho, abychom nejprve s Annou K. "nelétali nízko", a poté konečně s DJ Burianem pořádně zapařili. Bydlet v NYC má očividně i nesporné výhody - zatímco v Čechách se jeho koncerty odehrávají v obřích stanech a jsou na nich přítomné stovky lidí, na Czech street festival přiletěl, aby tu zahrál zhruba pro patnáct nadšenců (http://donhills.com/events/2008/10/081004.html#NC).

3 komentáře:

Marek Prchal řekl(a)...

Krasny, pravdivy.
Leto je nenavratne pryc.
Jeste ze mam svuj CK Summer.

Mirka řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Mirka řekl(a)...

Ahoj Vero a Dino, moc rada ctu prispevky na vasem blogu. Jde videt, ze se mate spokojene a dobre. Zdravim ze Skotska a preju hezky podzim v NY!