pátek 14. listopadu 2008

Moderní umění a moderní Umění

Na rozdíl od minulého semestru, kdy jsme strávili docela hodně víkendových večerů v Carnegie Hall, Avery Fisher Hall či Metropolitní opeře, žijeme momentálně - co se kultury týče - hlavně aktivitami spjatými s Českým centrem. Proto jsem se už netrpělivě těšila na naši první poprázdninovou návštěvu Lincoln centra. Vybrali jsme představení Kafka Fragments z nové koncertní série, která se zaměřuje na hudební zpracování význačných literárních děl či autorů...Protože mi vybyla trocha času, rozhodla jsem se jít i na "pre-concert lecture" (přednáška před koncertem), které jsou tady v Americe hodně populární. Většinou vypadají tak, že buď autor díla nebo nějaký jiný odborník seznamuje posluchače s tím, jak dílo vznikalo, v jakém kontextu je třeba ho chápat atp.

Osobně jsem k akcím podobného typu dost skeptická. Do dnešního večera jsem byla na pre-concert lecture pouze jednou - když jsme šli na Straussův "Ein Heldenleben" v podání Newyorského filharmonickécho orchestru, kterému mělo předcházet premiérové provedení symfonie jednoho soudobého autora z Nového Mexika. No a pan autor nám před přehráním symfonie povídal "jak teda tu symfonii dělal". Mno. Myslím, že nejvýstižněji jeho výstup zhodnotil jeden náš známý, když prohásil že "talking about music is like dancing about architecture" (Mluvit o hudbě je jako tancovat o architektuře).

Vzhledem k tomu, že dnešní představení mělo být kombinací literatury a hudby - a na povídání o literatuře jsem (na rozdíl od povídání o hudbě) zvyklá z dob svých studií na Filozofické fakultě - odhodila jsem svůj skepticismus a vypravila se na přednášku o Kafkovi a Kurtágovi. Maďarský hudební skladatel Gyorgy Kurtág zhudebnil v letech 1985-1987 čtyřicet útržků (možná by se spíš patřilo říct "výtržků") z Kafkova díla, zejména z jeho deníků a dopisů Mileně Jesenské. Čekala jsem tedy, že se dovím něco ze zákulisí obou tvůrčích procesů, literárního i hudebního...









Jaké však bylo moje překvapení, když jsem místo toho slyšela přednášku o bezpečnosti, Obamovi a sexu - tím spíš, když přednáška na toto téma zazněla z úst významného profesora německé a srovnávací literatury z Princetonu.

Abych to objasnila - pan profesor Stanley Corngold vydal před nedávnem ještě s dalšími dvěma kamarády soubor Franz Kafka: Úřední spisy, kde publikoval různé úřední dokumenty a listiny napsané Franzem Kafkou coby koncipientem a posléze tajemníkem Dělnické úrazové pojišťovny. A tak nám povídal o tom, jak byl Kafka mezi prvními, kdo v zaostalé střední Evropě dbali na dodržování pracovní bezpečnosti - "security & safety" - což jsou hesla, která mají na Američny přímo magickou moc.
Dejme tomu.
Je zajímavé vědět, že to je vlastně zásluhou Franze Kafky, že naši dělníci nosí při práci ochranné helmy. Poté však následovala část, jejíž souvislost s Kafkovým dílem jsem už vůbec nechápala. Dozvěděli jsme se totiž, že budoucí prezident Obama a Kafka používali vlastně velmi podobné techniky projevu a byli si i v lecčem jiném velice podobní, včetně například vzhledu sluchových orgánů. No a aby to pan profesor nějak pěkně završil, v posledních třech minutách, které mu zbývaly, nám rychle řekl i něco o Kafkovi a o sexu. Pašák pan profesor, jen co je pravda. I tentokrát mu vypadlo z úst nějaké velice objevné tvrzení. Ale co přesně to bylo, radši psát nebudu - z úcty k zemřelému mistrovi.

Jestliže mě měl tenhle proslov lépe připravit na vyslechnutí následujícího hudebního díla, tak mi upřímně řečeno vzal veškerou chuť ještě něco souvisejícího s Kafkou vůbec poslouchat. Ale lístky už jsme měli zaplacené, a tak jsem zůstala. Americké publikum si asi podobné chuťovky žádá, omlouvala jsem v duchu pana profesora, a tak musí i přednáška před koncertem klasické hudby připomínat dvojstránku z bulváru.

Vyslechnutím si neskutečně odbytého, trapného a místy až ponižujícího proslovu však moje rozčarování skončit nemělo. Naneštěstí pro Dina, který mezitím také dorazil.
Nejprve nás trochu zarazilo, když na pódium po úvodním potlesku napochodovala paní pěvkyně ve flanelové košili a vytahaných teplákách, s vlasy rozcuchanými a tváří neumytou. Podobně vypadal i houslista - šusťákové kalhoty, vytahané triko a flízová vesta. Zajímává stylizace, pomyslela jsem si. To by však ještě nebylo to nejhorší...

Skladatel Gyorgy Kurtág koncipoval Kafkovy fragmenty jako duet sopránového hlasu a houslí, rozdělený do čtyř částí. Jednotlivé citáty z Kafkova díla mající rozsah od několika vteřin do několika minut byly na pódiu zpívány v originálním, německém jazyce, a paralelně se zobrazovaly na plátně za oběma účinkujícími v angličtině. 
Paní pěvkyně však po zaznění prvních tónů odběhla kamsi na stranu pódia, kde byla hromada uklízecího náčiní, vytáhla koště a začala s ním pódium zametat. Paralelně k tomu zpívala text Fragmentů a přitom se s koštětem občas mírně pomazlila.
I to by ale pořád ještě šlo.
Pak však nastala opravdová smršť. Sopranistka totiž v pravidelných intervalech uklízecí náčiní obměňovala, a tak jsme ji viděli na pódiu ještě žehlit, zapojovat elektřinu, věšet se na šňůře od elektřiny, vytírat, čistit si zuby, vysávat, umývat nádobí a utírat nádobí. Připomínám, že při tom všem neustále zpívala.



Aby toho nebylo málo, běžely na pozadí černobílé fotografie Davida Michálka, jejichž souvislost s dějem byla tu více, tu méně zřejmá. 
Chudák divák nevěděl co sledovat dřív - jestli pobíhající pěvkyni, nebo měnící se fotografie, nebo kymácejícího se houslistu. Ať chtěl nebo ne, na poslech hudby samotné už mu nezůstávalo moc energie. Snad jedině se zavřenýma očima...

Moc se nedalo soustředit ani na vnímání smyslu jednotlivých textů. V podání ženy v domácnosti a nad mytím nádobí vyznívaly kafkovské existenciální otázky chtě nechtě vykonstruovaně a banálně, místy vyloženě směšně. (Paralela s projevem pana profesora před koncertem není náhodná.)

Dino vzdal poslech asi po půl hodině a odešel si spravit chuť do Gramercy na koncert Soulfly, kterého se chtěl původně kvůli představení vzdát. Já jsem sice vydržela až do konce, ale byla jsem vnitřně tak roztrpčená a znechucená, že jsem musela napsat tenhle příspěvek, abych se z toho dostala.

1 komentář:

Music Alive řekl(a)...

Dancing about architecture:

Zrovna, shodou okolnosti, ctu zivotopis F.K. od Maxe Broda. Je to hrozna sila, zvlast kdyz k tomu clovek ukusuje z Povidek... Soulfly si k tomu zatim nepoustim...
A s temi helmami, to musim nekde dohledat. Pripomina mi to tvorbu autora, jehoz dila restauruji panove Smoljak a Sverak... Treba si to prednasejici spletl...
Goeden Dag!