Česká národní budova v New Yorku

Zní to možná nadneseně, ale je to tak. Češi mají v New Yorku svou vlastní "národní budovu". A že to není jen tak ledajaká chaloupka...Bohemian National Hall se nachází na 73. ulici východně od Central parku. Postavili ji čeští a slovenští emigranti na konci 19. století jako svoje kulturní a společenské centrum. To se vzápětí stalo sídlem nesčetných krajanských spolků (kromě Sokola, který se na poslední chvíli rozhodl postavit si vlastní budovu na 71. ulici). Zkrátka řečeno, Čecho-Slováků odjíždělo zkusit štěstí do Nového světa pořád víc a víc (kolem roku 1900 jich bylo jenom v New Yorku asi 27.000) a chybělo jim místo, kde by se mohli setkávat. A tak vybrali po dolaru od čtyřiceti tisíc amerických Čechů z celých Spojených států a začali se stavbou newyorské "Zlaté kapličky". Že paralela se stavbou Národního divadla není náhodná, dokládá i nápis nad oponou jeviště v hlavním sále - "Národ sobě".

V druhé polovině 20. století se však newyorští Češi stále víc stahovali na newyorská předměstí, zejména do oblasti Astoria v Queens (kde je mimochodem další, o trochu mladší Bohemian Hall), a čilý národní ruch budovy začal upadat. Jednotlivé místnosti a sály byly pronajímány, ať už jako kancelářní prostory či ke konání svateb, plesů nebo představení Off-Broadway divadla. Jelikož se ale o budovu nikdo pořádně nestaral, došlo to tak daleko, že musela být kvůli své zchátralosti uzavřena.

S probuzením českého národního ducha, jehož 19. výročí si budeme už za několik dní připomínat, došlo i k oživení zájmu o Českou národní budovu na Manhattanu - ve které kdysi přeci sám tatíček Masaryk promlouval k podporovatelům nově se rodícího Československa. The Bohemian Benevolent and Literary Association, která budovu formálně vlastnila, ji prodala v roce 2001 za symbolický 1$ české vládě. Mělo to však dvě podmínky: český stát se postará o rekonstrukci budovy a ponechá v ní společnosti jedno patro k používání.

Po několikaleté rekonstrukci, která nebyla bez zádrhelů (celkový náklad se vyšplhal z plánovaných 360 milionů na tři čtvrtě miliardy CZK, což z ní činí největší českou vládní investici v zahraničí...), byla budova o prvním listopadovém víkendu znovu slavnostně otevřena veřejnosti.

Symbolickou pásku nám přestřihl pan Čunek už 30. října, ale opravdový zahajovací galavečer se konal až o dva dny později. Poněvadž jsme byli také mezi pozvanými, měli jsme tu čest obdivovat se novotou zářícím interiérům - stejně jako okusit, co znamená pravá česká pohostinnost. Pivo i víno teklo proudem (a zadarmo :-). Překvapením byl pro nás Tomáš Hanák moderující v angličtině celý program; je nutno přiznat, že v češtině je vtipnější. Očividně byl vedle angličtiny mírně nervózní i z publika, ve kterém ho znalo sotva jedno procento lidí. Jak také sám přiznal, trochu ho vyvádí z míry, že už je v New Yorku několik dní, a zatím ho poprosili o podpis pouze dvakrát, a to při placení v nákupním centru.

Po skončení hlavního programu, sestávajícího z alegorického vystoupení taneční skupiny Caban's Motion Unit a jedinečného provedení setu moravských a slovenských lidových písní skupinou Camael, jsme si šli prohlédnout třešničku na dortu celé národní budovy - střešní terasu. Nasvícená terasní zahrada a výhled na noční Upper East Side vypadaly velice působivě. Přiznám se, že kdyby k tomu mezi chromovanými stolky roznášeli číšníci horkou čokoládu a svařené víno, a z neviditelných reproduktorů se linula jemná bluesová melodie, nedovedu si představit ideálnější místo na celém Manhattanu...

Bylo by toho ještě spousta co vykládat v souvislosti s newyorskou "Českou národní halou". Jsme si však jisti, že ji na těchto stránkách nezmiňujeme naposledy. Vypadá to totiž, že český kulturně-společenský život se v ní opět rozhořel bujarým tempem... Hned tuhle sobotu tam jdeme na "básňokoncert" Pavla Zajíčka a Garyho Lucase.