Dvořákovo.NET: Back up

"Věro, měla by sis zazálohovat data", říkám obtýden. "No jo, teď ale nemůžu, sem uprostřed práce..." Na zálohu samozřejmě nikdy nedojde, a tak se jednoho dne stane, že se Věře na obrazovce objeví Blue Screen Of Death (BSOD, 'modrá obrazovka smrti')

a počítač vyžvatlá něco o tom, že na disku není systém.Věra vyskočí z křesla a ptá se, co se děje. Dino, jelikož už nějakou tu dobu hraje videohry, odborným zrakem zhodnotí situaci a prohlásí "Tak to je v p..i". A taky že jo. Počítač se nehodlá rozjet, a jak se později ukazuje, došlo k fyzickému poškození disku. ---

V podobné situaci jsou v zásadě možné dva způsoby, jak se k datům dostat: buď z jiného systému, který počítač nasaje z flash disku připojeného přes USB či z CD, nebo disk z počítače vypreparovat a připojit ho přes USB "šuplík" k jinému počítači. Věřin počítač je vlastně můj starší laptop, u kterého jsem svým experimentováním odpálil USB porty, takže používá PCMCIA-USB kartu, přes kterou sice jde připojit myš nebo flash disk, nicméně se přes ni nejde nabootovat. Zbývá tedy jedině použít CD. Bohužel, žádné CD doma v pondělí v jedenáct večer nenacházím - až na cédéčko s videem Skála od skupiny Garáž, které Věra dostala od Joe Karafiáta jako nejlepší fanynka, když Garáž hrála minulé jaro v Bohemian Beer Garden v Queens. Na tohle CD se nám sice daří "připsat" boot CD, nicméně z něho nelze počítač nabootovat. Čisté CD, které je potřeba, doma bohužel nemáme. Je lehce po půlnoci, pro nás navečer. Říkám, si že musí být určitě ještě otevřené nějaké večerky (v místní řeči Deli), a vydávám se do tmy za cédéčky. V Deli se dá koupit ledacos, ale CD bohužel nemají ani v jediné. Kupuju si tedy alespoň pivo, abych nepřišel domů úplně s prázdnou. Nezbývá než pokračovat až další den.

Z CD zakoupeného druhý den ráno v Radio-shacku se mi konečně podaří nabootovat a spustit recovery program. Je to velmi komplikovaný program, který poškozené části disku načítá několikrát za sebou, luští části okolo poškozeného místa a podobně, a na základe sesbíranych informací se snaží zrekonstruovat, jaká data na poškozeném místě byla. Takovým způsem lze z disku dostat nejen data, která jsou poškozená, ale i data, která byla z disku už kdysi vymazána.

V letech 2000-2002 dva doktorandi z MIT (Simson L. Garfinkel a Abhi Shelat) skoupili 158 použitých hard disků z e-Baye a bazarů, a snažili se výše popsanými data recovery technikami získat z disků stará data. Podařilo se jim tak dostat třeba neuvěřitelných pět tisíc čísel kreditních karet! Data recovery je věda.
Až se někdy budete zbavovat počítače a nebudete chtít, aby se dostal do pařátů chlapců z MIT, použijte buď nějaký sofistikovaný software na mazání disku (software, který zapíše na disk náhodná data, a to několikrát po sobě, neboť po jednom přepisu je pořád ještě možné data získat mnohonásobným čtením magnetických domén a statistickým vyhodnocováním čtecích chyb), a nebo prostě a jednoduše disk z počítače vyjměte, opatrně ho položte na špalek, a pak do něj co největší silou praštěte perlíkem o nominální hmotnosti 2-3 kilogramy.

Ale zpět k našemu disku. Z toho jsme chtěli data naopak získat, a ne je ničit. Jak jsme zjistili, elektronika disku byla v pořádku, takže bylo možné se k datům dostat. A vypadalo to, že mnohá i půjdou zachránit. Obnovení celého disku však může trvat i několik týdnů a často se stává, že s narůstajícím časem a opakujícími se pokusy dochází k většímu a většímu poškozování disku, a tím menší šanci data získat. Rozhodujeme se proto pro bezpečnější variantu, a to obnovit jenom ta nejdůležitější data, která nemáme ani na jedné předchozí záloze (poslední zálohu si Věra udělala minulý rok v říjnu...).
Obnova dat zabírá opravdu neuveřitelně mnoho času. Je zcela běžné, že kilobajtový soubor (odpovídající zhruba půlstránkovému text) se obnovuje třeba hodinu! Ne všechny soubory jsou navíc v pořádku. Mnohé se nepodaří získat ani po několika pokusech. Opravdovou lahůdkou se ukazují být záložky Firefoxu, umístěné v profilech na systémovém disku. Načítání partišny nám trvá přes 31 hodin a disk se neuvěřitelně zahřívá...

Rozhodnu se proto disk z laptopu vyjmout, zapojit ho do USB šuplíku, jež se mi mezitím podařilo schrastit ve škole, a na disk volně položený na stole umístím kovovou mřižku z kávovaru jako chladič a na ni pak ještě sklenici s ledem, která ochlazuje zahřívající se mřížku. Počin se zdá být efektivní a disk se dále nepřehřívá.